Brzká Zima 2017
Den kapitánů
Někde hluboko v neklidu kruté války mezi potomky Adama a Stíny, v odlehlé části světa, kde ve svých komnatách číhají rody nestvůrné Havětě a trpaslíci ve svých dolech lakomě kopou hlouběji a hlouběji, kde se obchodníci nehledě války ženou za ziskem a víly ztraceny v lesích nemají zdání o zlobě války, se střetli dva mladí kapitáni. Každý vyslaný do neznámého kraje, aby půdu a poklady cizí země získal ve prospěch své strany. Hladoví po slávě se do bitvy ženou…
Staré příběhy!
Brzká zima 2016
Vánoční pouť.
Svět usnul pod tlustou přikrývkou zimy. Lidé, aby lépe přečkali tyto temné chladné měsíce se začali chystat na nejstarší a nejkouzelnější ze svátků, které ctili, Vánoce. Vánoce plní lidské srdce radostí a klidem, i ti největší chudáci jsou přijati k společnému krbu. Tento čas, čas Vánoční, přináší hrůzu do srdcí zlých, démoni a zlosynové se ukrývají a prchají před kouzlem Vánoc. Však teď, když Stíny chodí po tomto světě a nabyly nové síly, i tato naděje je v ohrožení. Legenda pravý, že když přijde čas, kdy by i toto nejstarší kouzlo mělo být ohroženo, bude odhalena dávná síla, starý hněv na zlo samo.
Brzké léto 2016
Za vraždu své sestry a další zločiny byl Raffael odsouzen k vyhnanství, však jeho neutuchající touha po moci v něm navždy zanechala zlobu. Utvořil si nového spojence, zaprodal sám sebe a ztratil poslední znaky lidství. Výměnou za moc a sílu, po které toužil, sloužil spoutanému bohu Konce. Temnota, která ho pohltila, ho udělala mocným, skrze něj mohly po světě opět kráčet Stíny. S armádou zla a pod vedením temného lorda se chystá vykonat svou pomstu na lidech.
Brzká zima 2015: To Temno v našich srdcích.
Píseň Dvou- Brzké Jaro 2015
Mladý Hal-Medý byl tichý hoch, netoužil po bohatství a slávě, jako zbytek jeho druhů z III. legie invazní armády. Nebyl příliš vysoký, či silný a tak vlastně málo kdo chápal, co dělá v slavné III. legii. Když došlo na boj hochovi se nevařila krev, jako ostatním, když útočil, neřval jméno princovo, ani nadávky na matky nepřátel, však když se střetl s protivníkem, nikdy neprohrál.
Starý Danderboff měl trochu pověst nerudného, až šíleného starce. Nikdo ho nikdy neslyšel zpívat Svazové písně, či velebit Mistra. Už mu nohy moc nesloužili a tak chodil o malé dřevěné berly. Říkalo se, že už taky dost pije, a že chodí do těch pofidérních podniků v hlubších patrech hory. Nikdo ho však nezapomněl slušně pozdravit, všichni pamatovali vyprávění, jak bojoval proti Rekublice, jak bojoval za Revoluci.
A tak přišla ta poslední strašná válka. Arabáci postavili tábor před vnějším valem hory. Je ticho před bouří, poslední noc, někteří sbírají síly na hrůzy, které čekají, jiní hltají dary života. AL- Háré- Sal-Méro sní sladké sny o slávě. Mistr dlouho do noci stojí u okna s fajfkou a mlčí, jen maluje kouřem do světel tábora svých nepřátel divné obrazce.
V ten večer starý Danderboff přiopilý někde hluboce v hoře a mladý Hal-Medý sám ve svém stanu pěli. Ač to nevěděli, zpívali spolu, jedním hlasem, jako jeden. Zpívali píseň starou, o něm, o jeho příchodu a o konci.
Brzké jaro 2014
Hamerhead věděl, Hamerhead viděl, ale hlavně Hamerhead udělal, co bylo nutné udělat… Hned, jak bylo vítězství spojenců Almarských jisté vykašlal se na císaře, na staré ideály a na čest… Od začátku téhle divné války, která jest stále a pořád nekonečnou urážkou bohů a řádu světa a která se neměla stát, měl sám jednou skrytou touhu, touhu, která zradila nakonec i vlastní podstatu všech těch životů, co byli v Hamerheadově boji za svobodu položeny… Touhu vládnout, vládnou pěstí zlatou trpasličí všemu, všem… Tak když se 6 národů střetlo v jedné poslední bitvě udělal si mocné spojence, královna Havěti měla hlad, tak rychle přijala nabídku žrádla po bitvě a příliš důvěřivě se s Hamerheadem spojila… Bitva je vyhraná, Hamerhead osobně rychle tasil dýku a zarazil ji do srdce Sliz Skvrny Beztvaré, jeho armáda neúnavná trpasličí pěst se vrhla na zbytky Havěti, ale svoboda ten den dostala další šanci královnin bratr se zbytkem svých věrných utekl do hor živ a zdráv připraven bojovat skrz další den, noc, věk…
O budování Zlatého věku
Hamerhead se prohlásil za nositele zlata a svůj věk, za věk Zlatý. Na poslední svobodné město Nový Aldur nehodlal platit dalšími životy postavil „Isbundulga“ největší katapult, kdy znám a věřil, když poslal ty slavné hradby k zemi a když se prach zvednul, když stála jen horda kamenní v kruhu, věřil ,že nikdo živ není, ale byl…
Postavil a po sobě pojmenoval horu okovanou železem , a v ní to úchvatné „Zlaté království“ nové „město slávy“ ne „míru“ a pod ní doly, doly a doly, ze země vyzdvihl zlato, drahé kamenní a věci mnohem temnější…
Nakonec na odvrátil řeku a tím Nol-Inlin i Alamar sjednotil doslova, vodu z jezera využil na řemesla v hoře…
Však největším symbolem jeho moci se stal „Trůn zlaté moci“ ve středu hory ze oceli a zlata, posetý diamanty tam stál jak král sám.
O Exilu svobody
Poslední svobodní utekly do pohoří Gurmak tam, kde věděli, že budou rychle vytraceni z paměti, ale oni sami nikdy nezapomněly a nikdy neodpustili. Šest let a šest měsíců zde dleli a každým dnem další a další přeživší z bitvy 6 národů přicházeli do exilu… Elfové,co už zapomněli všechnu svou čest, skřeti bez svého císaře, horalé,pobláznění lidé všichni krvežíznivý, všichni plní hněvu a všichni sjednoceni pod myšlenkou pomsty…Tak pod vedením Sajo-Skvrna-Bílka, bratra zavražděné královny vznik nový svět myšlení, nový život pro mnohé; Rekublika... Zákonů jen pár,jen ty co drží mír, nikomu víc než jinému, vše podel zásluh... To byly dny, kde se stvořili armády pomsty a svobody a sestoupily z hor až k hranicím Hammerheadovi země!Tažení na Zlatou horu počalo!
O Církvích
I Hamerhead věděl, že jednotnému vůdci víry nemůže odporovat a tak přijal Schirri vůdkyni víry za svou a prosadil bezpodmínečný zákon o víře v mocnou sestru… Ona a všichni její nástupci v hlavě církve Mocné Sestry jsou pod ochranou Hamerheada a všech věrných jemu.
Příznivci Gundura zoufalí se vydali na cestu, která věděli jim možná přinese je smrt, jsou chyceni do pasti mezi šílenými, krvežíznivými bezvěrci Rekublikány a vojskem veleném Schirri stejně tak jako Hammerheadem. Slyšeli jen v starých knihách o tajuplných krajích na jih, někdo psal jen o nekonečném moři písku a trýzně, někdo o městech stavěných z zlata.... Tam se vydali, zprávy jestli přežili, či shinuli nejsou...
Brzká zima 2014
Osud je plný ironie velký císař, dobyvatel nepřemožitelný Hammerhead zemřel na obyčejnou teplotu... Bim Bam Bim, zvoní smuteční zvony. „Odešel! On odešel, kdo nás povede?“ Hlasy se pár dní odrážejí o chladné zdi Železné hory. Hammerhead zanechal Želznou horu a svůj zlatý věk Trpaslíků svému lidu, neměl syny, nevěřil na vlatní smrt, nevěřil tajuplnému Arabákovi z jihu, že přichází nová invaze... Věřil, že už všechny války vyhrál, věřil, že už existuje jen jeho Zlatá řiše a jeho nesmrtelná vláda Pěsti! „Já jsem věčnost, já jsem ten, kdo neodchází, jsem zlato a pěst!“, tak byla zapsána jeho poslední slova (jestli tak opravdu zněla nechám na vás).
Pár dní po tom, co přešel smutek, se však Železná hora probouzí do skutečnosti opravdové, z jižní pohraniční bašty přijíždí na nádvoří zvané Hammerheadovo nevýznamný řadový hlídač Agreus z posledních sil zvolá „Hordy snědých mužů, Arabáci! Jsou tu! Všichni padli! Já... Já.. Já.!“Na místě padl. Želzná hora v panice otevírá oči, vidí prázdný trůn, vidí zbrojnice přestavěné na sklady sudů a udírny, vidí svou slavnou armádu Zlaté Pěsti, dnes bandu opilých starců a vidí, že je sama bez spojenců, bez přátel, se všemi válčili a teď nikdo nepříjde na pomoc Trpaslíkům.
Bim Bam Bim, jen pár měsíců a opět bijou zvony, tentokrát, však v bouři zloby! Lid je v chodbách!“Bratrství, Svoboda a Mi ne Já!“ se odráží od chladných sťen Železné hory.Víra v vládce padla, Lid našel víru v sebe, v soudržnost a společnou snahu! V řadách lidu se ozívá jediné jméno vůdce, všichni jsou připraveni plnit vůli tajuplného Mistra, jméno je všude známo, říká se lecos, však „kdo je mistr?“ nikdo nezodpoví.Do vřavy vede lid vyhublý mladý muž, jehož přítomnost je jaksi mrazivá, hýbe se pomalu mluvý s jakýmsi smrtelným klidem, Karla, ten, kdo zná vůli Mistra.
Zlatý věk , Pěst a Císařství má v téhle nejisté době rychle smičku kolem krku, však staré oddíly se šikují, rudé uniformy opět jedna vedle druhé... Alespoň kousek staré slávy v nich zůstala. Oběví se zprávy o novém Císaři, který má krev Hammerheadovu (sice jeho rodinou spojitost, málo kdo pochopil, ale to už bylo jedno.) Císař zůstal v utajení, aby nebyl ohrožen a vysílá svého nejkrutější generála, nejvěrnějšího vojáka Knírága, aby obnovil slávu Zlaté Pěsti a nastolil řád v chodbách Železné hory!
Hodina poslední nastala, zde se píše osud pravdy.
Brzké Jaro 2013
Už mnoho let uplynulo od bitvy pod Stínem křížů, která zakončila válku Kouzel a Bohů. Zde posedlý král Arien I. pokořil spojená vojska národů lidských a navrátil do světa „přirozený“ řád magie. Arien s jeho posedlou duší stárl až příliš rychle, však se stářím přichází rozum a s rozumem láska lidu. Války viděl dost a vášeň starého mudrce přestala být v meči, ale toužil po nesmrtelnosti svého jména. První vystavěl Nový Aldur, „město míru“. Odtud vládla jeho moudrost, zde se všechny národy uchýlily k diplomacii a jeho radě. Město a zem vzkvétaly zvlášť v kultuře. Každý básník měl co jíst a pít, když v tavernách pěl a recitoval. Každý národ a rasa si drželi vlastní osobnost a kulturu, nic nezanikalo! Než pošly poslední zmínky pohlednosti, vzal si místní tanečnici Schirri a ta mu porodila silného syna, který dostal jméno Krasar. 60 let odešlo.
„Král je mrtev, dlouho žij králi Kasare!“
Syn, je smutno říci, nebyl jako otec. Za doby exilu magických národů prchli vyhoštěnci do staré nehostinné země za vodou do Almaru, a za sebou cestu přes vodu zavřeli a tak byla tato země zapomenuta. Obecná láska k starému králi držela mír, ale teď když každý chce prosadit sebe a svůj lid za ten lepší, za ten kdo přejal krev starého řádu za svou, ale teď když je cesta do Almaru znovu otevřena!
Brzká zima 2012
A svět byl stvořen a krásný byl. Tradice zůstala. Sever, navěky odsouzen na tříštivou zimu, a Jih, krev z vína tekla v žilách úrodného kraje. Rok co rok, tak jak to bylo ustanovené, se nad světem střídala zima a léto, léto a zima, zima a léto, Jih a Sever, Sever a Jih.... Krev, Oheň, temperament, tance. Tradice, led, víra, zavázanost, tvrdá ruka. Však svět byl zmítán jinou silou, silou, kterou ani bohové nemínili. A z nemíněné kapky jejich vlastní krve vzešla - Magie! I bohové na svět upustili ještě dvě kapky krve: jednu na led, a zní vzešli první králové severu, a jednu do poháru vína, i vzešli první bardi jihu a z nich první králové jihu.
V hloubi srdce každého člověka byla však od bohů zakotvena chuť pokořit magii, i na severu i na jihu byly všechny bytosti pokořeny a povražděny a sami králové se sešli a vlastní krví moc magie zahnali (však co krví začne také krví skončí). Jen jeden mág byl zanechán, sic bez moci a bez stálé duše se stal otrokem světa, mladý mág Gundur se sám v duši měnil jak se svět měnil. Králové ho uznali jako nestranného soudce a ve víře, zaslepení vítěztvím nad magií, ho nechali žít. Lidské srdce však brzy začalo toužit opět po větší moci a krveprolití, i nastalo období války zimy a léta, Severu a Jihu, Krve, Ohňe, temperamentu, tance a tradice, ledu,víry, zavázanosti, tvrdé ruky...
Deset let. Deset králů Ohně a Osm králů Ledu se vystřídalo, než se ustanovily podmínky míru.
V létě se dohodli králové, že dokud nepřijde brzká zima, budou vládnout králové Jihu, a pak nastane vláda Severu až do další krátké zimy... A tak by to bylo na věky až do zkonaní, Gundur jim to stvrdil.
Nastala brzká zima a král Severu táhl na Jih převzít moc, však mladý rozjařený král Jihu Darond, který si užíval kratochvílí trůnu a v moci našel lásku, zradil dohodu a svůj trůn obestavěl ocelí a sílou...
Mezitím Gundurovi jak se vrací zima do světa, tak i na jeho zotročenou mysl přicházejí krutosti a vzpomínky na jeho bratry magie...